OZZY ještě ŽIJE!!!!

Byla to vlastně taková několikagenerační akce. Měla k nám přijet otcova hudební hvězda z mládí, kterou měl onehdá možnost poslouchat jen z načerno koupených desek a představa, že by Black Sabbath prošli skrze absurdně neprostupnou hranici železné opony byla stejně reálná jako agitační večírek Leonida Chruščeva v klubu Amerických patriotů ve státě Texas. Otec tedy nelenil a nakoupil lístky (v astronomické hodnotě) na představení pro celou rodinu.

Pro mě osobně je Ozzy celkem rozporuplná osoba. I přesto, že ho uznávám jako jednoho z největších talentů moderní rockové scény (což nemůže asi nikdo popřít) a dnes již vlastně jakousi kultovní postavu, má u mě ještě pár vroubků v podobě několika ukousnutých zvířátek a "pekelného" image, které je z mého pohledu jakousi lacinou šoubyzovou propagací - provokací. Ale což, řekl jsem si v duchu ten večer, soustřeď se na muziku a kašli na tretky okolo! Mé obavy, z jakýchkoli Ozzyho zbytečných obscénností byly, jak se ten večer ukázalo, úplně zbytečné! Vlastně největším "průser" spáchala jedna z proklamovaných předkapel...

   Koncert měl začít kolem sedmé hodiny, a tak když jsme se blížili půl hodiny před začátkem pražskými ulicemi, doprovázela nás snad již všechna populace středoevropského metalového národa. Cítil jsem se jako těžce retardovný jedinec na výročním setkání zakladatelů Menzy, poněvadž jsem nedisponoval tričkem s potiskem, kterých bylo v tu chvíli okolo nás na tisíce. Naštěstí i nejskalnější Ozzyho fandové jsou přes své drsné vzhledy celkem tolerantní skupina, a ten večer bylo navíc vidět, že si jdou užít pořádnou dávku rock'n'rollu, a je jim úplně šuma fuk, kdo jde s nima! Mimochodem byla tu vidět značná převaha fanoušků nad 30 let nad ostatními, což vypovídá o opravdové tradici Ozzyho u nás.

Když jsme dorazili do haly, začínala to právě rozjíždět brazilská formace Soufly, což bylo podle výrazů v tvářích mých rodičů dost na ně, ale musím přiznat, že ani já jsem se při téhle nekončící řežbě, která se Vám celou dobu snažila vyrvat srdeční sval z hrudního koše, necítil zrovna ve své vibrující kůži! Na pódiu bylo v tu chvíli rozvěšeno několik velkých brazilských vlajek, které krom heretického zjevu zpěváka, bezpočtu tetování všech členů kapely a fanatického výrazu polonahého, jako v extázi bušícího bubeníka, způsobovali to, že jste se v tu chvíli ocitli uprostřed všemi zvuky hlučícího deštného pralesa Jižní Ameriky! DESORDEM E DESPROGRESSO!!!!!!

Další na řadě měla být kapela jménem Velvet Revolver, která se nedávno po mnoha letech dala dohromady z původních členů Guns’n‘roses, a na kterou jsem se dle její reputace těšil skoro více než na legendu legend Ozzyho! Jaké však bylo moje (a nejen moje) překvapení, či spíše zděšení (a nejen moje), když se rozsvítila světla a frontmen kapely měl na hlavě efektně usazenou vojenskou čepici s výsostnými znaky SS (stříbrná lebka se zkříženými kostmi)! Jsem pro každou srandu a máloco mě rozhází, ale tohle ve mně zdvihlo žluč! Po nedávných oslavách 60 výročí konce války, proslovech ve kterých znělo, že nesmíme zapomínat a hrůzách, které se tu tenkrát udály, si nějaký maník, přiletivší si z U.S.A, kliďánko nasadí symbol utrpení našich (a nejen našich) předků! Ihned jsem zapomněl na všechna zvířátka, která Ozzy údajně pokousal a přeběhl mi mráz po zádech! Uvědomil jsem si, co je opravdovým měřítkem stupidních a chabomyslných provokací! V tu chvíli jsem se začal těšit, až začnou hrát Black Sabbath!

Z několika záznamů amerických koncertů poslední doby, měl jsem možnost vidět Ozzyho jako příliš starou legendu, plahočící se po pódiu a uctívanou spíše z úcty než pro momentální výkony! Čekal jsem proto (i díky jeho nedávnému zranění), že ho na pódium doveze v invalidním vozíčku jeho bodyguard, on něco ztěží zachroptí, posere se, pošle všechny do pekla a odporoučí se za obrovský honorář! Bylo to však úplně jinak!!!!! Na pódium nepřišla žádná troska, předvádějící výkon úměrný jejímu věku a množství v minulosti zkonzumovaných drog, ale Ozzy a jeho Sabbathová parta v plné síle svého dávného mládí!!!! Rozjeli to hned ze začátku a atmosféra v aréně dostala konečně tu správnou jiskru (atomovou). Staří i mladí zvedali ruce a tleskali opravdu excelentnímu výkonu Ozzyho formace. A bylo opravdu čemu tleskat, Ozzy lítal po pódiu jako by mu bylo dvacet, mlátil hlavou nahoru dolů a extaticky tancoval v rytmu probíhající smrště! Věděl, jak "rozhicovat" fandy, a tak většinu písní zpívala celá hala jedním hlasem a staré časy se v těch chvílích vracely zpět!

I když nehráli s takovou hutnou brutalitou jako jejich aktuálně laděné předkapely, všechno vyvážila geniální jednoduchost jejich skladeb, která znal snad každý, kdo tam v ten moment byl přítomen a hlavně jejich živá hra, která byla překvapivě přesná (až na několik miniaturních výpadků) a zdařilá! Prakticky celou dobu hráli známé pecky a Ozzy jako utržený ze řetězu poléval přední řady kýbly vody. Těžko říci, co ho tak probudilo z jeho nostalgického stáří, ale vzhledem k tomu, že drogy má již zcela jistě zakázané, byla to podle mě atmosféra, kterou mu české publikum tak spontánně vytvořilo, a za kterou byl opravdu během celé šou velice vděčný (děkoval hned několikrát, dokonce s rukama v ucívání!). Takže můžeme říci (stejně jako možná později jiní), že jsme mu my, češi vlili novou krev do stárnoucích žil! Anebo to možná udělalo naše skvělé a uzdravující pivo! Každopádně se dle mého názoru koncert opravdu vydařil a předčil veškeré moje očekávání (i když samozřejmě nejsem skalní fanoušek). Takže Black Sabbath DÍKY za skvělý zážitek!!!

Po skončení akce byla u východu cítit jakási stísněná atmosféra, a já si uvědomil, že to byl možná poslední koncert této kultovní kapely u nás, a že fanoušci mlčky vzdávají hold legendě, která ukázala, že ještě pořád dokáže rozhýbat lidi v rytmu poctivého ROCKU!!!!! Aneb slovy samotného Ozzyho:

"LET ME SEE YOUR FUCKING HANDS"!!!!!!!!

Vložit komentář