Sylvestr 2004

Stejně jako loni jsme se nakonec vypravili do penzionu U Fanouše do Františkovy Vsi u Sušice a stejně jako loni se drtivá většina z nás opět sešrotovala tak, jak se na poslední den v roce sluší.

( Tím bych vlastně mohl ve svém popisu Silvestra i skončit, ale naštěstí si pamatuji víc než třeba Prťák, neměl jsem totiž „okno“ jako on… )

O tom, že poslední den v roce opět strávím s naší bandou alkoholiků jsem se rozhodl až na poslední chvíli, přesněji řečeno hodinu předtím, než mi jel vlak do Horažďovic. Tak jsem sbalil bágl a vydal se na nádraží. Po cestě jsem musel koupit nezbytnou výbavu, tedy chlast a cigára, aby mi ráno nebylo moc fajn. Na nádraží jsem jen tak tak stihl u pokladny Švarcíka, takže jsme kupovali za slevu ( já totiž neměl moc money ). Péťa se ihned po nástupu do rychlíku jal hledat otvírák, měl už totiž strašnou chuť na svoje první víno ( celkem měl tři, tu vodku do toho zatím počítat nebudu ). Hned mě začal prudit, abych si dal taky, jenže chlastat od deseti ráno mi nepřipadalo jako nejlepší nápad. Švarcík se proto rozhodl, že celej obsah ztrestá sám, ať se jdu vycpat. Naštěstí měl od Nepomuka posilu. A pořádnou - Prťáka. Nelenili, takže už v Horažďovicích na přestupu bylo víno pryč ( zatím ještě stále v   žaludku… ). Za půl hodiny jsme už byli konečně v Sušici a s Prtim jsme dostali chuť na pivko. Zašli jsme proto do knajpy U Šálů, brnkli jsme Honzovi, ať přijedou s Fikym autem ( ti už s ostatními vyspávali první noc v penzionu ) a za chvíli už jsme spokojeně cucali pivka. Bohužel nesmím vynechat, to hlavně kvůli detailnímu popisu celé akce ( a chlapci mi to jistě prominou ), že zhruba za hodinu nás odtud již vyhazovali s nepříliš dobrým skórem. Průměr na osobu dvě piva, k tomu dvě pozvracení, jedno z toho přímo poblití. Švarcík ten den prostě moc sprintoval a Honza ještě ani nedoběhl včerejší trať…! Tak rychle nás ještě odnikud nevykopli.

V tu chvíli jsme se s Prtim definitivně rozhodli, že si ještě před akcí zajdeme na Annín, abychom se pěkně provětrali. Švarcík s Honzou a Fikym odjeli autem do penzionu, my jsme se po silnici vydali ke Dlouhé Vsi. Detaily této cesty můžu vynechat, jen uvedu to, že jsme měli v původně v plánu dát v každé vesnici pivko či dvě, aby se nám lépe šlo, ale nakonec jsme to zapíchli jenom v hospodě v Anníně, kde naštěstí měli otevřeno. Cesta se nám trochu protáhla, měli jsme v plánu přijít okolo páté, nakonec jsme dorazili po dvacetikilometrové procházce po šesté - kam jinam než do hospody. V knajpě ve Františkově Vsi na nás totiž už čekali Víťa s Káťou a Milhauzsem. Po dalších pivkách a debatě o všem možném při sledování dědka Mrazíka v bedně jsme se konečně odvalili na penzion k Silvestrovské kalbičce. Nutno připomenout, že tohle byly jedny z posledních chvil, na které si Prťák vzpomíná. Jak sám tvrdí, tak už si toho po příchodu na penzion moc nepamatuje. Ostatní byli ještě cekem v pohodě. Sice se nás tu letos nesešlo tolik jako poslední dva Silvestry, ale sedmnáct K.O. lidí je taky dost. Dýdžeje opět dělal Honza za přispění Pavla. Jo chlapi, pouštíte to dobře, jen ty sračky byste mohli víc vynechávat, nejste v rádiu, že? Na chvíli reprodukovanou hudbu vystřídala kytara, ale Prtě se na ní už nezmohl, tak se jí chopil Fiky. Zabékal nejznámější, čímž zvedl již tak optimistickou náladu. Někdy v té době sebou Prťák sekl poprvé, tak jsme ho šli s Víťou a Káťou provětrat na čerstvý vzduch. Nakonec to moc nepomohlo, tak jsme se rozhodli, že ho na chvíli, aspoň do půlnoci uložíme. Pak jsme na něj nějak zapomněli, ale Prťák se zřejmě nějakým zázrakem probudil přesně o půlnoci úplně sám. Co mě pak udivovalo ještě víc, bylo to, že vesele kalil dál jako kdyby chrápal celej den. Škoda jen, že si to už Prťě nevybavuješ.

Ještě před půlnocí jsme se seznámili s dalšíma týpkama v penzionu - osmi a desetiletým bratry, z nichž jednoho málem druhý den sbalila Katka…Jenom mě sralo, že nám prej kradli cigára ( hajzli malí, příště vám do nich nastříhám nehty… ) a taky to, že jim někdo nalil vínko ( kurva lidi mějte rozum, je to trestné… ). To, že asi vzali Honzovi i pakl cd´s , raději vynechám.

Ještě jedna nemilá událost se té noci stala - Prtě ve svém deliriu neopatrně zavadil o Markovo fotografický aparát, kterej se následně rozbil o zem ( v té době již plnou střepů ). Hej kámo, příště si ho víc hlídej a drž, máš tam přeci pásek, ne?

Posledním  v klubovně zůstal Milhauzs a - velmi překvapivě a ač si to nepamatuje - taky Prťák. Jen když ho prý Milhauzs vláčel definitivně odrovnaného do postele ve druhém patře, nedopatřením mu Prti vyklouzl z rukou a Prťák si rozbil držku. Nic moc, jen lehce rozseklé čelo. Ale jak sám Švarcík podotkl, zase musel být lepší než on,  který si pro změnu rozsekl hlavu, což ale nebylo tolik viditelné zranění. Ještě lépe dopadla Katka, ta totiž měla jenom pár boulí na hlavě od toho, jak se pořád třískala o nízký strop v klubovně. Pokaždý taky skončila na zemi, kde se válela v tom bordelu - no asi seš na to Káťo zvyklá z bytu…

Nejde tu popsat vše, co se dělo, jednak proto, že bych si u toho chlastání musel dělat zápisky, a to dost dobře nejde, a jednak proto, že nemůžu bejt u každýho sexu, že?

Vzbudil jsem se po půl jedenáctý, blbě mi bylo jenom chvilku, než jsem si dal česnečku a panáka vodky, kterou mi už ochotně naléval Švarcík. Během hodiny jsme tak ještě s Katkou ztrestali celou flašu Smirnoffky. Švarcík si  k tomu dobrovolně a nikým nenucen přidal lahvinku červeného. Někdy kolem poledne pak začalo hledání Víťi. Ten maník si totiž ráno řekl, že už ho to tu s námi nebaví a vydal se domů sám, aniž by nám cokoli řekl. Navíc si ještě k tomu vypnul telefon, abychom ho nerušili. Až před odjezdem jsme zjistili, že je fuč. To už se probral i Prti. K tomu jsme se pro změnu nemohli dostat do pokoje, protože měl klíče u sebe. Po probuzení se na sebe podíval do zrcadla a čuměl jak puk - hlava od krve, voči vylitý.

Potkat ho na ulici, tak zdrhám. Navíc si vzpomněl, že si na nic nemůže vzpomenout…! Když zjistil, že Víťa odjel domů, nevěřil tomu a neustále vyřvával, že leží u stromu blízko penzionu a je mrtvý. Možná tomu věří ještě teď, teda jestli si pamatuje, kdo je Víťa. Polovinu lidí si totiž vůbec nevybavuje (celej týden nato jsem mu musel popisovat, kdo je Mates). Netrvalo dlouho a Prti spokojeně nasával další chlast, prej že má žízeň a voda je hnusná. Ještě že se probudil dřív, než to stihl do sebe všechno vyklopit Švarcík Ten už bavil okolí svoji prapodivnou chůzí a hláškama. Milhauzs si mezitím  uvědomil, že se musí jít ještě prospat, jinak to do Plzně neuřídí. Chvilku hledal za volant nějakou náhradu, ale když na blízku zbyl jen řidičský extremista Honza, bylo jasný, že to bude muset překousnout a šel chrápat. My jsme se mezitím vrhli na úklid klubovny. Bordel zmizel docela rychle, i když to na začátku vypadalo, že to bude nadlidský počin. Sesbírat tunu střepů, kterou tam vytrvale v noci rozbíjel Prťák pokaždé, co vešel dovnitř, nic moc.

Kolem půl třetí nás konečně Milhauzs hodil do Sušice na nádraží. Lístek kupovali holky, a tak to nemohlo dopadnout jinak – do Plzně ho sice koupili, ale přes Klatovy, ne přes Horažďovice. Bylo by to celkem jedno, kdybychom to nezjistili až ve vlaku do Horažďovic. Respektive kdyby nám to neřekl Štíplístek. No trasa je celkem stejně dlouhá, ale vypadali jsme jako magoři, hlavně po přestupu do rychlíku na Plzeň. Míšo, Kájo, Chozko, dejte příště hlavy dohromady, aby jste zjistili, že na to nemáte a potřebujete Benyho!!!☺

Po celou cestu nás neopouštěla veselá zábava, i když  Švarcíkovi už v jednu chvíli začaly divně modrat rty. Ale vydržel (do šesti do rána následujícího dne U Kohoutů ). Jenom Kája chytla nějakou depku a byla na nás řádně nasraná. Švarcík se po cestě bláznivě zamiloval do Chozky, což jí také dával jasně najevo. Chozi měla co dělat, aby jí neusnul na ramenou.

Ve vlaku jsme přisedli do kupé, kde čirou náhodou seděla Milhauzsovo slečna, která jela z Vysočiny a na níž Míra v Plzni čekal na nádraží. To, že zná Milhauzse, jsme pochopili všichni až na jednu výjimku - Švarcíka. Ten se do ní okamžitě zamiloval a tím pádem měl najednou vedle sebe lásky dvě. Když ho ale ani jedna z nich nechtěla, vyřešil to po svém. Prohlásil o nich, že jsou to lesbičky a začal se shánět po nějakém alkoholu a babě. Během noci se pak zamiloval ještě zhruba pětkrát,ale nakonec ho to psychické ( a přeci jen i trochu fyzické…) vysílení U Kohoutů znavilo, takže si ustlal na jedné z lavic. Do té doby se ale ještě stihl seznámit s Lihem, a protože se mu jeho jméno líbilo, nechal se Švarcík pojmenovat také stylově. Celý večer jsme mu pak museli říkat Fernet. Fernet s Lihem ale vzápětí usnuli a postupně je následovali i Prťák s Honzou. Ještě, že dorazil Venca Kotous se svojí bandou a kytarou. Stejně jsem si po při pohledu na polomrtvé notoriky připadal jak v noclehárně pro bezdomovce, tak jsem to po půlnoci, která byla provázena výkřiky typu „Veselý Nový rok“ a vystoupením Zbynďi alias Karla Gotta, vzdal a odbelhal se domů.

Sestava:

Fiky, Honza, Prťák, Míša, Chozka, Kája , Milhauzs ®, Pavel, Kristýna, Mates, Karča, Káťa, Víťa, Švarcík †, Marek $, Romča; a § Beny ©

Foto je ve stejnojmenné galerii.

---

[Roman Beneš] [Zobrazeno 1038x] [29. leden 2005] [Verze pro tisk] [Nahoru ↑] [comments: 4]

---

Vložit komentář

Jméno:	E-mail:

1