Radost 2004

Comeday

V pondělí ráno jsem se probudil kolem desáté, připravil jsme si nějaké jídlo a naložil maso na grilování. Fiky s Haninou přijeli asi ve dvanáct, počkali jsme ještě na Míšu a už jsme mohli vyrazit směrem na Křimice za doprovodu - jak jinak - Manu Chao. Bylo celkem pěkně, jenom občas přeháňky, letošní první větší letní akce a doopravdy stylová - jak to má být. V okýnku auta se míhají louky a rybníky a my se zase vydáváme Na Cestu.

Na Radost přijíždíme něco po poledni, ubytováváme se a stavíme stany hned vedle Švarcíkovo. Sháníme Petra, nalézáme ho v hospodě Na Radosti a jdeme na pivo. Teď už opravdu začali prázdniny jak mají být. Když asi ve čtyři přijel Milhausz, šli jsme zrovna s Fikym, Míšou a Mangou na šlapadlo, ale mají jenom bez kormidla, tak U Lišáka dostáváme pádlo a vyrážíme na vodu, přičemž kormidlujeme tím pádlem. Je to levnější a je to větší sranda!

Když jsme se vrátili ze šlapadla, přijel Dave, tak jsme šli zase Na Radost na pivko a na fotbálek. Dali jsme pár kousků a pár setů fotbálku, a pak jsme šli uchystat síť na volejbal. V podvečer přijela Anča a já se mezitím s panem Švarcem domluvil na grilování, tak jsme se jali sestavit gril. Pak jsme hráli asi dvě hodiny ten volejbal. Mezitím hodil Dave Míšu celou do vody, takže se na něj krapet naštvala a vyrazila ho ze stanu. Večer pak šli všichni do hospody a já si mezitím ugriloval ty steaky.

Stihnul jsme jen tak tak dojít Na Radost než zavřeli - asi v deset. Natočili jsme si s Milanem piva do butily šlo se k ohni. Hrálo se na kytaru, klasický kotlíkářský písničky.

Milhausz pak hrál i anglický, ale ty nikdo neuměl, tak s tím moc nepochodil. Jedna holka tam šíleně zpívala operním altem, tak stejnak nikdo jiný nezpíval. Sednul jsme si k Veronice, seznámili jsme se, a když jsme zjistili že zpíváme podobně falešně, snažili jsme se Zdenu překřičet. S Milanem a Švarcíkem jsme pořád chodili pro pivo do butyly k Delfínovi - měli tam asi do tří, tak to byla pohoda. Vždycky jsme si dali ještě malý, než to natočili a kecali jsme. Jednou jsme potkali Dava, který pařil v kupce sena s nějakýma týpkama, se kterýma se tam seznámil. Dave tam nakonec i spal. My jsme šli spát do stanu někdy nad ránem. Byla to pořádná noc.

2ndday

Ráno jsme se probudili někdy v deset. Milhausz i Dave odjeli už někdy ráno. Vypravili jsme se na ranní hygienu, a pak za Švarcíkem a Milanem na vyprošťováka. Potom jsme se šli vyprasit před stany na karimatky a četli jsme si. Byl to asi jediný den, kdy jsem si něco, od původního plánu, přečet. Dostali jsme třešně, tak jsme zobali, slunili se, různě se povalovali a jinak flákali. Pak jsme celý odpoledne hráli volejbal.

Večer měl být v Radosti zpěvák z Anakondy Bendy, tak jsme tam měli zamluvený stůl od pěti, ale jelikož jsme hráli volejbal asi do sedmi a Švarcík s Milanem byli někde na nohejbalu, rezervačka nám propadla. Po pravdě řečeno, nebylo o co stát. Netuším, kde se tam vyloupli takový lidi, ale bylo to pojatý jako diskotéka, dvě kikiny se tam kroutili a to bylo všechno. Dali jsem fotbálek, a vyrazili k Lišákovi, ale bylo zavřeno, takže jsme skončili v kiosku u Delfína. Tam jsme popíjeli asi do jedenácti a vyrazili zase k ohni.

U ohně to bylo pěkně rozjetý, jestli jsme včera kalili hodně my, tak dneska hodně kalili dospělí. Domlouval se turnaj v nohejbale, Švarcíkovo máti nás rozdělila do třech košíčků, a ty pak do družstev. Vznikla z toho debata skoro na půlku večera. Bylo to docela hustý, Míša a Anča kalili s paní Švarcovou, Fiky s Olinou atd. Fiky pak hrál na kytaru svoje vyprávěcí písničky, z čehož všichni ustříkávali do kalhot. Byl to asi úplně nerozjetější večer.

3rdday (wednesday)

Dneska se měl uskutečnit ten turnaj v nohejbale, ale bylo přes den strašný vedro, tak jsme většinu dne jenom odpočívali. Když jsme se v jedenáct probudil, došel jsem si s Petrem navyprošťováka a polívku na Radost. Měli zrovna gulášovku, tak to bylo výborný, dal jsem si ještě hranolky a byl jsem plnej. Když jsem pak viděl jak si kochtili holky s Fikym guláš nad ohněm, rozhodně jsem jim to nezáviděl. Jirka dneska odjel na kalbu na nějakou chatu.

Odpoledne jsme s trénovali nohejbal, připojili se k nám i týpci, co s námi včera hráli volejbal. Byli tak napolo zlitý, takže to byla sranda. Trénovali jsme celý odpoledne. Přijel se na nás mrknout Berkin, asi na půl hoďky. Vyfotil dvě fotky a jel domů. K večeru pak přijel Marek a Martin H. Asi od sedmi se rozehrával ten turnaj, takže se oba mohli zapojit. Já jsem hrál s Milanem a Ančou, přičemž jsme po dnešku byli předběžně pasovaný na vítěze, protože se ukázalo, že jsme asi nejsilnější.

Večer jsme šli s Fikym na steak, a pak si sednout k Delfínovi. Byli jsme tam asi do desíti, než přišli ostatní, pak si natočili butyly a šli k ohni. Bylo to klidnější a bylo tam míň lidí. Nějak jsme pili víno a začali ho kloktat, načež jsme vymejšleli založit kloktací sbor, kde bychom písničky nezpívali, ale vykloktávali. První hlas vínem, druhý hlas fernetem a tak podobně. Plno lidí šlo spát brzo, i Marek a Martin. Nic moc nevydrželi na to, že tu byli první den. My s Fikym jsme to táhli společně se Zdenou a Dášou až do rána. Ty se pak šli ještě ráno koupat a já šel spát asi hodinu před tím, než Marek vstával.

4thday

Spal jsem asi čtyři hodiny, brzo ráno přijel Milhausz a už s Markem seděli na Radosti. Doplazil jsem se za nimi na vyprošťováka a na pivo. Celý den jsem si chtěl ještě odpočinout a trochu se prospat, ale nějak jsem se k tomu nedostal. Po snídani jsme hráli nohejbal a já pak šel s Millym, Markem, Míšou a Ančou na šlapadlo a jeli jsme do zátoky za kempem. Ze šlapadla jsme chtěli jít na jídlo do hostince, který jsme na šlapadle objevili, ale nebylo to tam nic moc, tak jsme se vydali na oběd k Lišákovi. Už jsem padal hlady. Kluci mezitím dohráli nohec a přišli se taky najíst.

Pak jsme zase trénovali nohec, a se Švarcíkem jsme hráli petang. Holky a Marek jeli večer domů, tak jsme tu zůstali sami tří, respektive čtyři i s Milhauszem, který se už od rána strategicky proléval alkoholem. Začalo se zatahovat, takže byla přijatelná teplota na dohrávání turnaje. Jelikož Anča už jela domů, dostali jsme to týmu Veroniku, zase jsme jednou remízovali a jednou vyhráli, takže vítězství máme v kapse.

Odpoledne Martinovi volala máti, že se na nás žene orkán. Když se hodně zatáhlo, šel jsem si pořádně přilígrovat stan a důležitý věci odnést do auta. Na západě už se začalo blýskat a hřmít, tak jsem jenom prohodil, že na ten turnaj mají tak dvacet minut, než to přijde. Olina si ze mě dělala srandu, že kecám a nakonec to nebylo ani těch dvacet minut. Pak nastal doslova průser mračen. Padali kroupy, foukal vítr jako kráva a do vody kousek od nás uhodil blesk. Švarcík pak sundal svůj stan, za který držel můj, takže jsem v tom největším dešti musel vyběhnout ven a svůj stan ještě doklepnout, načež jsem asi během pěti vteřin byl totálně prochcanej. Všechno jsem pak měl mokrý, takže jsem krapet nastyd. Nejlíp to vychytal Milan, který v tom dešti držel stan zevnitř.

Bouřka se celkem přehanala, tak jsme se zase převlíkli do suchýho a šli se ohřát do auta. Hospody byly zavřený, protože nešel proud, tak ani nebylo co pít. S Milanem jsme se jeli podívat do Pňovan, ale měli tam taky zavřeno. Nakonec jsme vypili jenom Milhauszův Trigameister, ale v osmi lidech to ani nemělo cenu. Rozdělali jsme oheň a hráli na kytaru a povídali si. Někdy v jedenáct naběhla elektrika a u Delfína nám natočili butyly, tak to bylo v pohodě. Když pak začalo pršet, přesunuli jsme se pod přístřešek a ještě chvíli kalili. Všichni postupně odpadávali, protože byla celkem zima. Milhausz ještě probudil některý týpky z toho stanu, pod kterým jsme byli schovaný a jedli guláš a Martin se tam družil se Zdenou. Mě a Verču to moc nebavilo, tak jsme šli ke mě do stanu, hráli jsme karty a kecali až jsme usnuli.

Log-outday

Ráno jsem se probudil s ukrutným chrchlem, doplazil se na gulášovku na Radost a začali jsme balit. Milhausz se probral zase brzo a odjel domů. Balili jsme věci pomalu, hráli při tom badminton, kopali si s míčem a poslouchali Manu Chao. Dneska jede většina lidí domů. Bylo by dobrý ještě zůstat, protože je večer Anakonda Benda, ale stejně asi bude pršet, tak by to nestálo za nic. Vyjeli jsme autem z kempu, tak nám všichni mávali, protože si mysleli, že už odjíždíme. My si ale došli na oběd na klobásu a ještě probírali uplynulý týden. Pak jsme se došli rozloučit s paní Švarcovou. Když jsme se loučili, doplazil se zrovna zpátky Jirka, celej pomuchlanej a s rozbitýma brejlem. Asi měl štěstí, že jsme tam zrovna stáli my. Pak jsme se ještě rozloučili s Veronikou a vydali se domů.

Vložit komentář