Chorvatsko 2002

Intro

Včera jsme s Pájou nakoupili jídlo v Tesku a dnes vrcholí přípravy na dovolenou v Chorvatsku. S Míšou jsme ještě nakoupili pár nezbytných věcí na cesty v Hypernově a letěl jsem domů, abych si ve spěchu zabalil věci na cestu. Sbaleno jsem měl během hodiny, už žádný velký přípravy jako před dvěma lety. Batoh jsem narval k prasknutí, takže váží 22 kg, fakt pohoda!

S Katkou jsem se ještě jel podívat za Romanem do Akvy a v 18.00 jsme měli organizační schůzku u Anděla, de facto zbytečnou, protože plán cesty už byl dávno domluvený; dojet do Bašky a tam se válet na pláži. Pak následoval už jenom zmatek, jezdili, spíš lítali jsme po městě sem a tam, to je vždycky tak, když někdo nechá vše na poslední chvíli. Byl jsem se rozloučit v Čardě s klukama, v Hifáči s Jirkou B. a v Lucky s Josém.

V. (26.7.2002)

Ráno jsme namohl dospat, stejně jako ostatní jsem nažahavenej, až se vyprasim na pláži v Baške. Připravil jsem si jídlo na cestu a vyrazil na půl desátou na nádraží. Fiky i Pavel už tam byli – přijeli autem, Míše přines batoh brácha, takže pohoda. Koupili jsme lístek pro šest osob se slevou až do Brna a čekali na Michala. Přišel doslova pět minut před odjezdem vlaku; nicméně ve chvíli, kdy se nádražní halou rozléhalo hlášení o zpoždění rychlíku Plzeň-Brno. Jo Michal si to holt umí zařídit! Pavel jenom suše poznamenal, že když to Michal nestíhal, zavolal na nádraží, aby vlak zpozdili.

Konečně všichni sedíme ve vlaku. Pavel k nám do kupé pozval dvě slečny jedoucí do Rokycan, takže je tu teď mezi těmi všemi bágly poněkud těsno. Záminkou, aby si k nám sedli bylo, že jsem si koupili lístek pro 6 osob a je nás jenom 5, takže jedna slečna bude dělat šestou osobu. No každopádně, průvodčí nic nenamítal. Do Prahy vlak přijel se zpožděním přesně ve dvanáct. Seděli jsme dál v kupíčku a pozorovali protější vlak do Brna, až někoho napadlo se zeptat průvodčího, jestli náhodou nemáme přestoupit…

V rychlosti pakujeme bágly a chaoticky je přenášíme do protějšího vlaku, který je na odjezdu. Pohoda, stihli jsme to. S Fikym jdeme na cígo a zastaví nás průvodčí, že chce vidět lístky; vracíme se tedy k ostatním a čekáme na něj. Ten pak kontroluje všem občanky, jako jestli nám náhodou není přes 26 let a počítá osoby… jedna chyb! No nakonec jsme sehnali kluka, co jel původně do Kolína, aby s námi jel až do Brna. Stejně pak vystoupil v Kolíně, ale průvodčí byl spokojenej a dál neprudil a my jsme mohli jít na to cígo do kuřáckýho kupé.

V Brně jsem šel s Michalem do města, zatímco ostatní čekali na autobusáku. Omrkli jsme Hudy-sporty a já si uložil peníze do banky. Stavili jsme se v Tesku a nakoupili plechovky Gambrinus. Když jsem se pár minut před šestou vrátili, náš TourBus už tam stál a Fiky s Pavlem nám nanosili věci na nástupiště, kde teď okolo nich chaoticky pobíhal lunatickej řidič a snažil se je všechny narvat do zavazadlovýho prostoru. V půl sedmý už jsem si to frčeli směr Chorvatsko, vytáhly se řízky, Absinth™, prostě pohoda. Seděli jsme vzadu a kluk s holkou před námi se kus šoupli, abychom mohli sedět pěkně pospolu. Cesta autobusem proběhla v pohodě, každej pro sebe měl dvousedačku a já se natáh na zemi na karimatce.

V šest ráno už jsme byliChorvatsko-Slovinské hranici, za krátko jsme projeli Rijekou a v osm ráno nás autobus vyhodil na zastávce v Bašce. Počasí nebylo nic moc, foukal vítr a byla celkem zima. Krosny jsou pěkně naložený, až se pod nima prohejbáme. Pavel má obrovskej potápěčskej batoh a vypadá jako prvňáček, s tím rozdílem, že jeho batoh váží 40 kg.

VI.

Plán byl jasný, co nejdřív se ubytovat v borovém hájku a pak se celej den válet na pláži a odpočívat. Vylezli jsme s těma krosnama přes kopec k FKK Bunculuka. Kluk a holka z busu (Kuba a Alena) jdou taky pod stan, zkoušeli jít do kempu Zablaće a pak šli do Bunculuky. Na kopci nás předběhli, prošli okolo kasy a šli směrem k borovému hájku. My jsme přišli k pokladně, jenže plavčík nás zastavil a nechtěl nás pustit dovnitř. Vykazoval nás, že se máme jít nahoru na recepci ubytovat, tzn. přelézt zpět kopec a vyjít tak 3 km do jinýho kopce a to se všema báglama. Leda tak nasrat! Pavel vytáhl 10 € a šel se ho znovu zeptat, ale nezabralo to. S Michalem jsme se vypravili na recepci. Ubytování stojí 28 Kn + 20 Kn stan + 10 Kn taxa, takže ani kemp nepadá v úvahu.

Nezbylo nám teda nic jinýho, než se vrátit za kopec a na nejbližší pláž a tam počkat do večera. Foukal vítr a počasí nebylo nic moc. Střídali jsme se u věcí a po různu chodili do města. S Michalem jsme se vypravili do Turističke agencie a dostali jsme mapu. S Pavlem a Fikym jsme hledali apartmány, to by vyšlo tak na 80 Kn, takže taky nic… Chvíli jsme se kopali v moři, Fiky si půjči od Míši madračku a ulítla mu na druhou stranu zálivu. Vyrazili jsme ji hledat a cestou jsme okukovali holky. Těsně před tím, než jsme ji našli, se madračku někdo pokusil vyčorkovat, ale naštěstí jsme ho chytli.

Už bylo dobře po sedmej a týpek na kase byl pořád. Vítr nabíral na otáčkách a my jsme schovaní pod keřema pozorovali surfaře. Pak jsme jim pomáhali vynést surfy z vody a nabízeli jim Absinth™, ale říkali něco jako že to není dobrý na játra. Okolo devátý jsme se rozdělili do skupinek a vydali se přes kasu. Já, Michal a Michala jsme šli jako první, už bylo šero a plavčíci seděli na kase a svítili, ale riskli jsme to a prošli jsme. Za námi prošel i Fiky s Pavlem. Nabrali jsme vodu v kempu a přelezli skály na Jabloňovou plažu.

Jablanova Plaža

Přešli jsme skály na Jablanovou plažu, kde se právě konalo barbecue, jako před dvěma lety, když jsme odtud odjížděli. Místní Chorvati kalili na pláži u ohně. Postavili jsme stany, který jsme měli víceméně na věci, protože během prvních pár dní jsme si zvykli spát jen tak na pláži. Michal pak hrál na kytaru a dali jsme si Absinth™, pohodička…

VII.

Michal s Michalou ještě spali a já, Fiky a Pavel jsme se vypravili do ranních vln. Pláž byla ještě prázdná a po včerejším větru byly pořádný vlny – stačilo naskočit a vlná nás odnesla až na pláž, kde to s náma švihlo o kameny. Za chvíli jsme byli celí omlácení a odření, a tak jsme vylezli z vody a lehli si na pláž a váleli se po celý zbytek dne. Ta se začala po- stupně plnit nudistama. Byly tam takový pěkný italky, ale měly tam nějaký galány. Kuba s Alenou se z kempu přesunuli taky na Jablanovou pláž a k večeru přišel ještě Nor s Italkou a postavili si stan opodál, takže borový hájek teď vypadal jako menší ilegální kemp.

Navečeřeli jsme se, zamkli věci do stanu a řekli Norovi s Italkou, jestli by nám na ně mohli občas mrknout. Napřed jsme šli na zmrzlinu, kde byl číšník, kterej přes zimu prodává v Martinský a jeho brácha ji vlastní. Jmenuje se Beky, Začal foukat děsnej vítr a poprchávat. Beky vysvětlil klukům, že dnes v noci bude bouřka, vyprší se to a zítra bude jasno, takže Fiky s Pavlem se odebrali do stanů.

Míša, Michal a já jsme si prošli promenádu, omrkli jsme diskotéku a pak otevřeli víno a vykalili ho. Sedli jsme si na zídku do cedrovýho hájku před hotelem Velebit a Michal začal hrát na kytaru. Mysleli jsme, že by se na to třeba dali sbalit nějaký holky. Sotva začal Michal hrát, přiběhli dvě Slovinky, že chtějí zahrát „Don’t Cry“ od Guns’a’roses. Michal začal hrát – improvizovat a pak přišli ještě nějaký další holky a tak se hrálo a pilo a kecalo. Bylo to prostě bájo. Holky pak skočili do kempu ještě pro svůj zpěvník a naučili nás Tamaru:

„Ko mi tebe uze, Tamara,

nočima ja sanim tvoje tragoje,

kuda idu izgublenije djevojke…“

Holky děsně kalili rum a my s nima, začalo to bejt nějak moc hustý, až jsme nakonec zjistili, že ty původní holky už tam vůbec nejsou a jsou tam místo nich nějaký úplně jiný čtyři holky. Řekli jsme, že už musíme jít a odmotali jsme se na pláž.

VIII.

Ráno jsme opět vylezli na pláž a opalovali se. Hodil jsem slovo s otcem těch Italek, kde a jak se dá jít na nějaké další pláře. Jeden ten galán chytil hviezdicu a všichni Italové se s ní fotili. Fiky taky jednu viděl,ale ztratil ji. Celý den jsme se opalovali, potápěli se, plavali a hráli fris-bee. S Michalem jsme vyrazili na průzkum a dohodli jsme se, že musíme vyrazit potápět se někam dál. Večer jsme plánovali jít do města, ale před tím jsme si chtěli zaplavat. Potápěli jsme se a já si rozříznul prst o koráli a musel jsem si zavázat celý prst obvazem a následující dny si přes něj dávat kondom, aby se mi tam nedostala mořská voda. Ztratil jsem hodně krve a šel spát. Ostatní dali čaj a šli taky spát.

IX.

Dneska jsem plánoval celý den odpočívat, ale Michal se začal balit, že se půjde potápět někam do vzdálenějšího zálivu, tak jsem se nabíd, že se připojím. Sbalili jsme věci hned po snídani a vyrazili, ale jak jsem ušel pár metrů, udělalo se mi blbě, a tak šel místo mě Fiky. Před polednem jsem nicméně vyrazil s Michalou na procházku. Pavel zůstal na pláži sám a my jsme vyrazili podél pobřeží směrem do Vela Luka. Prošli okolo několika dalších pláží a pak jsme se na chvíli zastavili v takovým zálivu, kde jsem se potápěl, zatímco Míša seděla na šutrech a pozorovala mne. Moře tam bylo plný barevných ryb, sasanek, hub a ježovek.

Pak jsme se vypravili směrem k Vrzenici a po cestě jsme potkali Fikyho a Michala jak se vrací. To už bylo kolem půl dvanáctý. Ve Vrzenici jsme sešli ze značený cesty a šli jsme dál podél pobřeží, pláže už tady byli řidčeji a stezka se postupně vytrácela. Později se stezka změnila v ovčí stezku a tak pak zmizela úplně. To už jsme jenom lezli po kamenech až jsme došli na odlehlou pláž plnou ovcí a lidí, co přijeli na člunech. Za další hodinu, co jsme se kodrcali přes šutry, bodláky a skály jsme konečně uviděli záliv Vela Luka. Ještě jsme šli asi tak kilák podél skal a došli jsme do restaurace. Všechno tam bylo šíleně předražený, tak jsme si dali jenom salát a rozhodovali se, jak se dostanem zpátky, protože do Bašky to bylo nějakých 11 km a my jsme byli totálně uťapaný.

Zeptal jsem se černo-černýho námořníka-taxikáře, a řekl, že prý v pět pojede do Bašky za 60 Kn. Vyprasili jsme se tedy na pláži a čekali do pěti. Námořník s otlučeným motorovým člunem pak ale nakonec zvednul částku na 80 Kn, jenže přijela pirátská loď-taxi a taky za 80, tak jsme jeli radši tou. Pluli jsme podél pobřeží a koukali, co všechno jsme ušli. Když jsme pluli okolo Jablonový plaži, kluci se ještě váleli na pláži. Z Bašky jsme tam dorazili asi v šest. Náš ilegal kemp se dnes ještě rozrostl, nastěhovali se k nám dva Chorvati z Karlovace – Daniel a Kristina a večer přijeli na kajaku dva němci, vykalili víno s olivama, postavili stan přímo na pláži a šli spát.

Fiky s Pavlem šli napřed, zatímco my jsme si připravili večeři a pak jsme za nimi vyrazili do města. Míša, Michal a já jsme koupili bednu piv, dotáhli jsme ji na pláž a kecali jsme. Fiky s Pavlem byli u Bekiho a na Pizze a přišli za námi už celkem pěkně rozjařený. Chtěli vidět jak se balí holky na kytaru, a tak jsme chvíli hráli a zpívali, ale nějak to nefungovalo, tak jsme se vypravili do cedrového hájku, kde to funguje vždycky, protože se k nám zase nahrnulo spoustu holek. Michala se nasrala a odešla do kempu a my jsme dál kalili se Slovinkama v hájku. Michal hrál zase Tamaru, a oni nám pak napsali slova na krabičku od Ronhillek.

Kolem půlnoci se tam objevila partička nakalených Italů a chtěli sbalit naše Slovinky. Pavel a Michal odešli už taky do kempu. Italové neuspěli, protože neměli žádný prachy, to my sice taky ne, ale aspoň s náma byla sranda. Italové pak na pláži vytrhali slunečníky a zdrhli, no prostě bordel. Přiběhli plavčíci, co jim patřili ty slunečníky a chtěli od nás náhradu. Bylo to docela drsný, protože měli různý hrábě, lopaty a bejsbolku. Chtěli jsme se s Fikym zdejchnout, ale nahnali nás zpátky. Nakonec to nějak urovnaly ty Slovinky. S Fikym jsme pak ještě šli do Dolphina, což je takovej místní nonstopáč a dali si tam každej jednoho bíra. Do kempu jsme dorazili něco kolem pátý a chtěli jít spát. Daniel vylezl z bivaku: „Do U wanna joint?“ Tak jsme s Fikym zase vstali, dali mu papírky a on umotal brčko. Ve třech jsme si dali takovou dost dobrou raketku. Daniel nemoh spát a prostě chtěl hulit. Chvíli jsme ještě kecali a pak se zapekli do cikád a šli spát.

x.

Cik, cik cik cikáá, cik cik cik cik-cik-cik-cik-cikáá. Probudil jsem se kolem poledne, Fiky taky vstal a říkam: „kurwa ty cikády mě ale serou!“ Fiky pak vyprávěl jak je ráno poslouchal. Koupali jsme se v moři a opalovali se a najednou bylo už šest večer. S Danielem jsme domluvili koupi nějakýho hulča, tak odběhl do Bašky a vrátil se s nějakou trávou. S Pavlem jsme pak smotli brčka.Večer jsme se všichni sešli na pláž, Daniel, Kristýna, Jakub, Alena a kalili jsme, zpívali jsme, hulili jsme, pili Absinth™, pozorovali hvězdy.

xi.

Dnes ráno od devíti pršelo a vypadalo to, že bude pršet celej den. S Míšou jsme vstali brzo a vydali se skrz kemp do města. Cestou déšť trochu přestal, takže to bylo ok. Ve městě jsme vrátili flašky, koupili pohledy a zašli si na pizzu a piwko. Když jsme se kolem třetí vrátili na Jabloňovou pláž, všichni ještě spali. Jak se později ukázalo, ne ještě, ale už zase. Ráno totiž vlezli do jednoho stanu a zhulili tam dva špeky a pak vytuhli. Daniel a Kristýna si dali s nima, ale pak konstatovali, že jim došli prachy a že musí jít vydělávat.

Odpoledne se vyjasnilo a svítilo slunko. Vyprasili jsme se na pláži a hráli karty. Voda byla jako led a s kondomem na prstě nemělo pomalu ani cenu se koupat. Večer jsme se vydali do sprch do kempu a pak do města. Na sprchách bylo nejlepší, že byly společný, ale to se v FKK kempu holt neřeší. Nejlepší bylo, že se ty sprchy nedali ani nijak zamykat. Míša mě teda požádala, abych hlídal. Česal jsem se před zrcadlem a v zrcadle jsem viděl, jak k ní do sprchy míří potápěč v kompletní výstroji. No celkem dobrá sranda. Míša pak řekla, že čekala cokoliv, ale potápěče fakt ne.

Pavel a Fiky šli jako obvykle na pizzu a za Bekim, a my jsme koupili nějaký vínka a piva a šli jsme na lavičku před hotel Velebit. Kecali jsme o návratu k přírodě, hnutí New Age a taky o módě. Pak přišel Pavel s Fikym a šli jsme se mrknout do cedrovýho lesíku, ale moc živě to tam nevypadalo, tak jsme se šli projít po promenádě. O kus dál jsme potakali Daniela a Kristiny jak pletou copánky turistům. Sedli jsme si k nim a hráli na kytaru. S Danielem jsme pak kecali o parapsychologii a podobně. Kalili jsme vínko a jejich specialitu – Propolis – ze včelího medu, no víš jak ne? Postupně všichni odcházeli a my jsme zbyli poslední, tak jsme taky vyrazili směrem k domovu. Na jednom molu v přístavu jsme pak ještě potkali nějaký Slovince, tak jsme s nimi hráli na kytaru. Už jsem byl celkem na mol a tak jsme se s Míšou vydali na Jablaovu plažu a vytuhli. Kluci se ještě seznámili s nějakýma Brňákama, kteří s námi pojedou v sobotu domů. Fiky s Pavlem pak, když se vraceli vyčorkovali na nuda pláži madračky.

XII.

Ráno jsme měli spoustu madraček, takže jsme se pohupovali na vlnách kus od pobřeží a všelijak blbli. Svítilo trochu slunce, tak jsme snažili doopálit co se dá. Alena s Jakubem odjeli ráno na Rab, takže už jsme zbyli na Jablanovce sami.

Večer jsme šli s Michalem a Michalou do Pizza Cutu, koupili si pizzu, piva a víno a šli na lavičku před Velebit. Čekali jsme na kluky, ale nějak nepřicházely, tak jsme se šli podívat na Danka a Kristinu, pozdravili jsme je a vydali se po promenádě směrem k Bunculuce. Potkali jsme Fikyho a Pavla a na pláži jsme zhulili posledního špeka. Pak se všichni vydali úprkem směrem domů. Byl jsem naštvanej, že všichni jdou poslední noc tak brzo spát. Předběh jsem je na skalách, vytáh si madračku na pláž a šel spát.

XIII.

Když jsem se v sobotu ráno probudil, okolo už byli první naháči. Šel jsme ke stanům za ostatníma, posnídali jsme a šli se prasit na pláž. Fiky s Pavlem si sbalili jako první a šli se rozloučit za Bekim. Dali mi šutry do báglu, dovezl jsem je až do Brna. My tři jsme se šli vysprchovat a na autobusovou zastávku jsme došli půl hodiny před odjezdem. Skočili jsme ještě nakoupit nějaký Karlovačka a jídlo na cestu, takže se pak čekalo jenom na nás. V neděli ráno jsme stavili v duty-free shopu na rakouských hranicích, nakoupil jsem si tabák a Michal si koupil Absinth™. V devět jsme byli v Brně, pro kluky přijel Fikyho táta a my s Míšou jsme šli na vlak na Slovensko.

Vložit komentář